Jiří David reaguje na Tomáše Pospiszyla

Jiří David zaslal redakci Artalku příspěvek, ve kterém reaguje na text Tomáše Pospiszyla, který vyšel 13. 5. 2011 v Lidových novinách. Zároveň připojil celé znění svého textu „Hranice komerční nekomerčnosti“, který vyšel taktéž v Lidových novinách, avšak ve zkrácené formě. Přestože lze s Davidovým rozdělením pražských galerií na komerční a nekomerční polemizovat, a spíše by asi bylo vhodné uvažovat v rovinách korektní – nekorektní, myslíme si, že Jiří David je natolik výraznou osobou výtvarné scény, že jeho příspěvek publikujeme v původní verzi.

_______________________________________________________________

V pátečních Lidových novinách (13. 5. 2011) se v textu Tomáše Pospiszyla „Co lze a co nelze měřit penězi“ objevuje reflexe mého textu, jež byl rovněž publikován v tomtéž vydání. Pospiszyl v něm mimo jiné říká, že mne může řada lidí považovat za nesnesitelného. Je to docela možné, i když Tomáš Pospiszyl upřímně neříká proč. Pouze interpretuje část mé práce ve veřejném prostoru, ať už to jsou neonové objekty, či texty v periodikách. Ve druhé části jeho textu naznačuje, jak by se měl číst (vnímat) můj polemický text „Hranice komerční nekomerčnosti“. Dochází však ke zvláštnímu závěru, když mimo jiné říká, že se v textu víceméně shoduji s privatizačním Václavem Klausem, který jak známo mluvil ve své době o jedněch penězích a nelze odlišit, jestli jsou čisté, nebo špinavé. Pospiszyl to jistě mínil v dobrém, ale asi si špatně, či nešťastně, nepozorně vyložil obsah mého textu. Zvláště, když svůj text končí slovy, že lidé u malých pražských galerií, o kterých také píši, rozlišují především jejich umělecké renomé, a nikoliv zdroje rozpočtů.

Asi je nezbytné dodat, že můj původní text „Hranice komerční nekomerčnosti“, byl obsáhlejší a pro účely LN je sám Tomáš Pospiszyl musel krátit. Dle mého laického názoru vypadlo mnohé, proto předkládám původní nezkrácenou verzi (zde). Snad z ní jasněji vyplyne, že nejsem rozhodně zastáncem privatizačního Klause, když v textu hovořím o nerozlišitelnosti, nedohledatelnosti původu peněz na financování provozu galerií a jejich umělců, a že naopak hovořím o alibistických schizmatech nás umělců a jejich galerii. Jako bonus bych si dovolil ještě přiložit můj krátký příspěvek, jenž reaguje opět na text Tomáše Pospiszyla, který vyšel v Lidových novinách k tzv. úniku minulou sobotu (7. 5. 2011) pod názvem Národní galerie a bobřík mlčení (zde).

Jiří David
autor je výtvarník, vedoucí Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby  na VŠUP

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s