Se Šorfovou ne

8. května podlali výpověd odborní pracovníci Galerie Středočeského kraje v čele se šéfkurátorem Ondřejem Chrobákem. Důvodem bylo setrvání Jany Šorfové ve funkci ředitelky galerie po té, co vyšlo najevo, že se do galerie dostala s opsaným projektem. Jakoby se tím do jisté míry zopakovala situace, která se odehrála před dvěma lety v Muzeu Kampa. V dubnu 2009 opustila Muzeum skupina odborných pracovníků, která odmítala dále spolupracovat s Janou Šorfovou. Artalk získal dopis, jenž tehdy zaměstnanci Kampy poslali Medě Mládkové jako vysvětlení svého kroku. Mezi důvody v něm mimo jiné uvádějí špatnou organizaci práce, pronájmy muzea, které vedly k poničení uměleckých děl, psychický nátlak a přivlastňování si cizí práce. Loni v květnu obdržela Jana Šorfová od Medy Mládkové výpověď (vyjádření Medy Mládkové zde).

_______________________________________________________________

Vážená paní Medo,

na základě rozhovorů mezi Vámi a některými z nás, které proběhly v posledních dnech, bychom Vám rádi ještě touto cestou přiblížili problémy, které vznikly mezi námi a ředitelkou Nadace Jana a Medy Mládkových, Janou Šorfovou. V první řadě bychom rádi vyjádřili svoji úctu k Vám a Vašemu dílu a chceme zdůraznit, že naším cílem není nikoho poškodit, ale naopak napomoci k možnému zlepšení situace v Museu Kampa, kde se v poslední době vystupňovala řada problémů. Tyto problémy byly natolik neúnosné, že celkem sedm zaměstnanců kanceláře Musea Kampa podalo za poslední rok výpověď. Hlavním důvodem těchto výpovědí byly a jsou konflikty s ředitelkou Nadace, Janou Šorfovou.

O konkrétních problémech jsme společně diskutovali a shodli jsme se na několika základních bodech:

1) Organizace práce

Jsme přesvědčeni, že práce v Museu Kampa, kterou Jana Šorfová rozděluje, není správně organizována. V kanceláři Musea nás je dostatek, ale jednotlivá oddělení ani zaměstnanci nemají jasně definovanou pracovní náplň, která se rychle mění podle aktuální situace a potřeby. Řada povinností přechází z jednoho na druhého, v pracovní náplni panuje zmatek. Zároveň zaměstnanci přecházejí mezi jednotlivými odděleními a půlí si povinnosti, což oddělením znemožňuje pracovat skutečně efektivně. Jedním z příkladů je, že oddělení pro styk s veřejností a reklamu, které má na starosti Jana Pelouchová, se z velké části zabývá pronájmy a další agendou, a tak jsou jednotlivé povinnosti přesunuty na zaměstnance jiných oddělení. Například lektorské oddělení (Karina Kottová) má na starosti reklamu v rádiích, ale umělecké oddělení (Sandra Průša a Eva Kubíčková) také vyjednávají reklamu v některých rádiích. Přitom by to neměla být práce ani jednoho z těchto oddělení. Zaměstnanci tak tráví zbytečný čas dohady nad tím, co je čí úkol a nemohou se věnovat své vlastní práci.

2) Neodbornost, malý prostor pro další vzdělávání a růst

Jana Šorfová podle našeho názoru nemá adekvátní shopnosti pro tak vysokou pozici v umělecké instituci. Některé funkce zaujímají také zaměstnanci s neadekvátní odborností, a tak se například stane, že vedoucím kurátora Jiřího Machalického je Sandra Průša. Věříme, že Sandra Průša odvádí dobrou práci, nicméně to, že má právo rozhodovat za kurátora s třicetiletou zkušeností, se nám zdá neadekvátní.

Ostatní zaměstnanci, kteří se snaží zvýšit si kvalifikace dalším studiem magisterských a doktorských oborů v oblasti umění jsou často znevýhodňováni. Účast na přednáškách, konferencích, vernisážích a dalších akcích je pro nás těžká. Mnozí manažeři (například Milena Kalinovská) jsou přesvědčeni, že práce v kanceláři by měla být vyrovnána účastí na aktuálním dění v oboru (přednášky, konference, výstavy…). I když nás Jana Šorfová na podobnou akci pustí v pracovní době, cítíme, že to není příliš vítané. Přitom v kanceláři pracujeme většinou déle, než je stanovená pracovní doba, včetně mnohých víkendů.

3) Pronájmy prostor Musea

Chápeme, že díky pronájmům prostor získává Museum Kampa nemalé finance, které přispívají k zajištění provozu instituce. Vzhledem ke způsobu organizace těchto pronájmů jsou ale často ohrožována sama umělecká díla v expozicích: dílo Aleny Svobodové „Košík s víkem“ bylo během pronájmu polito šampaňským, s ostatními díly se neustále pohybuje, a tak se zvyšuje nebezpečí poškození – tímto způsobem bylo například uštípnuto dílo Dany Zámečníkové „Torzo se psem“. Během pronájmů se v expozicích připravuje a konzumuje jídlo i nápoje a účastní se jich často neúměrné množství lidí. To způsobuje velké výkyvy hodnot teploty a vlhkosti v expozicích. V zimě se pak místnosti větrají studeným vzduchem. Tyto podmínky jsou pro uchování hodnotných uměleckých děl naprosto kritické. Jako zcela absurdní se potom jeví naše každodenní snaha o měření hodnot v expozicích a zachování vyhovujících podmínek.

4) Pomluvy, intriky a psychický nátlak

Jana Šorfová v Museu Kampa vytvořila prostředí přející pomluvám, intrikám a nedůvěře jeden v druhého. V kanceláři se dotýká velmi osobních záležitostí mnohých zaměstnanců, jejich nemocí, vzezření, inteligence apod. S velkým despektem se mluví o kustodech a ostraze, ale i o zaměstnancích kanceláře – bývalých i současných a o spolupracovnících Musea, sponzorech a dokonce i členech správní rady a dalších. Zdá se, že kdokoli má jiný názor než Jana Šorfová, má buď splašené hormony z důvodu kojení dítěte, nebo má těžkou cukrovku, problémy s partnerem, je starý, a tak už mu to nemyslí apod.

Vůči zaměstnancům, ale i umělcům a dalším lidem se Jana Šorfová chová arogantně a jedná s nimi s despektem. Zaměstnanci pracují ve stresu, nejistotě a strachu. V Museu Kampa chybí systém pozitivní motivace a ohodnocení odvedené práce mnohdy neodpovídá skutečným výsledkům, ale spíše osobním preferencím. Příkladem je zde Eva Kubíčková, která po nafocení děl pro sbírkový katalog (mimo pracovní dobu) a celoročním pracovním nasazení jako jediná z kanceláře nedostala na konci roku finanční odměnu. Za svoji práci se od Jany Šorfové dočkala pouze výroku, že ji mrzí, že Evu nechala fotografie udělat. Karina Kottová pro Museum Kampa a občanské sdružení Most k umění (Brigita Peklová) připravila projekt pro děti z Klokánku, který si Jana Šorfová a Brigita Peklová v podstatě přivlastnily (slova Jany Šorfové: „Můj a Brigitin projekt Klokánek…“).

Místo toho, aby své zaměstnance Jana Šorfová motivovala, neustále je kontroluje a zkouší jejich trpělivost a loajalitu. Vytváří fiktivní situace, aby zjistila, jak by se zaměstnanec zachoval. Věříme, že dobrý manažer takové prostředky nemá zapotřebí. Jana Šorfová na své zaměstnance často neadekvátně křičí a vytváří dlouhodobý psychický nátlak, což vytváří nepříznivé podmínky pro dobrou práci.

Jedním ze způsobů, kterým paní Šorfová dlouhodobě vyčerpává své zaměstnance, jsou její (často mnohokrát opakované) noční nebo víkendové telefonáty. Přitom se rozhodně nejedná o tak závažné pracovní záležitosti, kterými by bylo možné takové chování omluvit.

5) Komunikace

Každý z nás se za dobu svého působení v Museu opakovaně snažil s Janou Šorfovou dojít k určitému konsensu, všechny tyto pokusy ale skončily neúspěchem. Jana Šorfová nás kritizuje za naše nedostatky (které se zdají být u všech velmi podobné), nicméně není ochotna se dohodnout na žádných konkrétních způsobech řešení. Sama nepřijme jakoukoli konstruktivní kritiku, a pokusy o ni naopak trestá. Přestože jsme všichni ke své práci měli pozitivní vztah, jakož i vůli se s Janou Šorfovou nějakým způsobem dohodnout, nakonec jsme neviděli jiné východisko než podat výpověď.

Podobných důvodů bychom mohli uvést celou řadu, pro tento účel jsme použili pouze několik aktuálních příkladů. Tento dopis jsme napsali, protože nám na Museu Kampa záleží. Máme obavu, že způsob, kterým Jana Šorfová vede tuto instituci, neumožňuje její správné fungování a směřování. Tím nepřispívá k ideálu, který jste Vy svým úsilím vybudovala. Věříme ve Váš úsudek a Vaši schopnost tuto situaci vyřešit. Máte naši plnou podporu, a při jakýchkoli krocích s námi můžete počítat. K dopisu přikládáme své podpisy a kontaktní informace a rádi s Vámi celou záležitost prodiskutujeme ještě osobně nebo telefonicky.

S úctou,

Karina Kottová, M.A.
(vedoucí lektorského oddělení, ve výpovědní lhůtě)

Bc. Eva Kubíčková
bývalá asistentka kurátora, fotografka Musea Kampa)

Martin Rokos
(bývalý vedoucí návštěvnického provozu)

Markéta Stará, M.A.

Klára Adamcová, Dis, BBus.
(bývalá asistentka kurátora)

Jan Skála
(bývalý provozní manažer)

Reklamy

One thought on “Se Šorfovou ne

  1. Pingback: Meda Mládková k plagiátorské kauze Jany Šorfové «

Komentáře nejsou povoleny.