Rožmberský jezdec dorazil do Prahy

Dlouho očekávaná výstava v prostorách Valdštejnské jízdárny v Praze symbolizuje pomyslnou špičku jihočeského ledovce, jenž od závěru minulého roku upozorňuje na čtyřsté výročí vymření rodu Rožmberků na mnoha místech České republiky. Po Roku růže, který až teatrálně prezentuje slávu jižních Čech v Rožmberském paláci na Pražském hradě, se tak Národní památkový ústav v Českých Budějovicích rozhodl zpřístupnit v hlavním městě expozici shrnující čtyřsetleté působení pánů z růže na poli českých dějin.

Již samotný úvod v podobě trojice rozměrných obrazů Dělení růží ze zámku v Telči, slibuje návštěvníkům neobvyklou podívanou do širokého spektra uměleckého i archivního materiálu. Jeho cílem ovšem není prostorově nemožná retrospektiva, jako spíše důraz na vybrané akcenty rožmberské historie, které Eliška Fučíková s Romanem Lavičkou koncipovali do dvou okruhů.

První představuje vývoj sakrálního výtvarného umění vzniklého na území rožmberských dominií. Mezi známými díly vyniká Mistr třeboňského oltáře se svým Zmrtvýchvstáním Krista, Madonou z Vimperku, či oltářem z Trhových Svinů. Duchovním centrům ve Vyšším Brodu, Zlaté Koruně i jinde, jsou pak věnovány samostatné oddíly, jenž svou mimořádnou konstelací vybízí ke zhodnocení a komparaci dnes již trvale rozdělených umělecko-historických celků.

Navazující kunstkomora upoutá tzv. Lobkowiczkým inventářem z majetku poslední manželky Viléma z Rožmberka, Polyxeny z Pernštějna. Uvádí diváka do druhého okruhu výstavy věnované světským oblastem, kde zaznívají varia, alchymie, hudba nebo rybníkářství. Hlavní důraz je však samozřejmě kladen na osvědčený archivní a obrazový materiál, z něhož se vůbec poprvé prezentuje rukopis Rosa Rosensis a vybrané obrazy. Vilémem z Rožmberka a smrtí jeho bratra Petra Voka symbolicky vyhasíná sláva rodu i celá expozice.

Architektonické řešení je uchopeno zcela minimalisticky, formou bočních stěn vytvářejících otevřený středový koridor pro volný pohyb návštěvníků, který se otvírá za úvodním, opticky oddělujícím panelem. Tvůrčí dvojice Bronislav Stratil a Jan Roháč, tak opět dokázala úspěšně uchopit úkol a transformovat jej do divácky přitažlivého prostředí. Stejně jako v případě výstavy Karel Škréta však uniklo jejich oku několik detailů, jež nejsou na první pohled patrné. Trčící kabeláže z horních částí kunstkomory si naštěstí mnoho očí nevšimne.

Projektu předcházely pouze šestnáctiměsíční přípravy a z těchto příčin je omezen jen na české prostředí. Nabízí se proto otázka, zda vynecháním významných zahraničních sídel v Rakousku, Polsku i jinde, může být výstava proklamována jako srovnatelná s retrospektivami Rudolf II. a Praha, nebo Karel IV., císař z Boží milosti. K zahájení výstavy nebyl veřejnosti předložen katalog, o jehož dokončení se na tiskové konferenci stále spekulovalo. To podporuje přesvědčení, že na projekt takového rozsahu bylo vyčleněno příliš málo času. K zahájení výstavy byl k dispozici alespoň stručný a cenově dobře dostupný průvodce přibližující na dvou stech stranách základní fakta. Jeho jediným nedostatkem je odlišné členění kapitol nekorespondující s rozvržením instalace, což u průvodce výstavou překvapí.

Národní galerie v Praze, připravila coby spolupořadatel také doprovodný program s řadou komentovaných prohlídek a výtvarných dílen. V seznamu přednášejících však chybí velká jména české kunsthistorie podtrhující slibovaný význam celé akce. I přes uvedené nedostatky lze však výstavu označit za velmi zdařilý počin, který prezentuje dobrou práci Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. Jediným otazníkem tak zůstává souborný katalog, jehož vydání je plánováno v průběhu července. Redakční otěže v rukou Martina Gažiho však zaručují dobrý odborný standard, díky kterému je skutečně na co se těšit.

Budova Valdštejnské jízdárny je v rámci „akce růží“ mimořádně zpřístupněna i každé pondělí a během výstavy je slibována i částečná obměna exponátů. Díky spolupráci s Lobkowiczkým knížecími sbírkami získají návštěvníci i výraznou slevu na vstupném do sbírek tohoto rodu na Pražském hradě.

Jan Štěpánek
autor je stálým spolupracovníkem redakce

__________________________________________________________________

Rožmberkové, Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami / NG: Valdštejnská jízdárna / Praha / 19. 5. – 20. 8. 2011

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 thoughts on “Rožmberský jezdec dorazil do Prahy

  1. Pingback: Rožmberský jezdec přijel do Prahy (CZ) « Jan Stepanek

  2. Pingback: Rožmberský jezdec dorazil do Prahy (CZ) : Jan Stepanek

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s