Gončarovová – případ pro policii

Ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie v Českých Budějovicích nyní probíhá výstava, představující 25 obrazů a 154 kreseb ruské avantgardní malířky Natalie Gončarovové. „Výstava je mimořádnou šancí zviditelnit nejenom Alšovu jihočeskou galerii, ale v podstatě i Jihočeský kraj. Svým významem přesahuje hranice regionu, ale celé republiky,“ píše v průvodní tiskové zprávě kurátor a kmenový zaměstnanec galerie Vlastimil Tetiva (zde).

Na regionální muzeum umění jde opravdu o událost nevídanou, vždyť Gončarovová je mj. autorkou vůbec nejdražšího obrazu, který kdy namalovala žena (obraz Španělka vydražený loni v únoru v Christie`s za 6,43 milionů liber (zde). Dle tiskové zprávy vystavený „konvolut zahrnuje v podstatě dílo N. Gončarové v rozmezí let 1905–1940 a jsou zde zaznamenány všechny stěžejní etapy její tvorby“. I při velice střízlivém cenovém odhadu by pak pojistná hodnota výstavy musela být přes 2 miliard korun. Při způsobu, jakým jsou díla ve Wortnerově domě vystavena a zabezpečena, by pojistka musela být extrémně drahá (foto z výstavy zde). 

Ruské umění dnes čelí závažnému problému, jímž jsou falza, kterých se v posledních dvaceti letech vynořilo obrovské množství. Několik z nich ostatně krátce po svém nástupu do čela NG získal do sbírek galerie i Milan Knížáka. Soubor „Rodčenkových obrazů“, kterým se před novináři chlubil v lednu 2000, se následně ukázal být falešný. Tohoto problému si je kurátor Vlastimil Tetiva, který sám působí jako soudní znalec, dobře vědom. V tiskové zprávě klade důraz na autenticitu prací: „Pravost vystavených exponátů potvrdila francouzská znalkyně díla N. Gončarové Denise Bazetoux nebo její kolega Jean Chauvelin. Ke spolupráci na této výstavě, respektive k napsání úvodního odborného textu, se podařilo získat předního světového historika umění Dr. Anthony Partona, autora rozsáhlé monografie zabývající se dílem N. Gončarové.“ Ta tři jména stojí za zapamatování: Bazetoux, Chauvelin, Parton.

V roce 2009 publikoval americký časopis ARTnews obsáhlý článek o problematice falz ruského umění, jehož hlavním hrdinou je Jean Chauvelin (zde). Autoři v článku popisují výstavu avantgardní ukrajinské malířky Aleksandry Ekster v Château Museum v Tours, kterou ještě před jejím ukončením zabavila policie, když se ukázalo, že 180 ze 192 vystavených děl jsou falzifikáty. Vlastník 130 z nich byl právě pařížský obchodník s obrazy Jean Chauvelin, který se ruskou avantgardou zabývá od 50. let. K provenienci obrazů policii nebyl schopen říct nic víc, než že je koupil v Rusku před 30 lety.

Chauvelinovo jméno, jak v souvislosti se zmiňovaným článkem upozornil časopis Art+Antiques, má negativní zvuk i na českém trhu s uměním (zde). V letech 2007 a 2008 českými aukcemi prošlo několik nanejvýš sporných Kupkových akvarelů a kvašů opatřených posudkem tohoto francouzského galeristy. Chauvelin prohlásil za pravý i reprodukovaný obraz, který byla v říjnu 2007 dražen českobudějovickou aukční síní Procházka jako dílo Františka Kupky. Že jde o padělek, prozrazuje razítko Waldesovy obrazárny na zadní straně kartonu. Nejen, že obraz není v soupisu sbírky zachycen, ale Jindřich Waldes díla ve své sbírce razítkem neoznačoval. Používal papírové nálepky. Dalším znalcem, který Kupkovo autorství potvrdil, byl kurátor nynější výstavy Vlastimil Tetiva. Ve svém posudku dokonce obraz označil za „umělecky vysoce kvalitní dílo galerijní hodnoty“ (zde).

Ale vraťme se k druhým dvěma jménům, na které se tisková zpráva odvolává. Anthony Parton a Denise Bazetoux jsou historici umění, Parton dokonce působí na univerzitní půdě. V posledních letech publikovali o Gončarovové dvě rozsáhlé monografie. Partonova nese titul „Goncharova: The Art and Design of Natalia Goncharova“, ta z pera Denise Bazetoux zase „Natalia Gontcharova: son oeuvre entre tradition et modernité“. Tyto knihy do té míry nadzvedly ze židle ruské historiky umění, že měli letos v dubnu potřebu uspořádat k jejich vydání reprezentativní tiskovou konferenci za přítomnosti ředitelky Treťjakovské státní galerie Iriny Lebeďevové a dalších osobností, historiků umění a významných sběratelů (zde).

Ocitujeme z článku publikovaného na serveru ArtInvestment.ru: „Tento příběh není ničím novým. Začal asi před deseti lety, kdy se na trhu začaly objevovat falešné obrazy ruské avantgardy z počátku dvacátého století se znaleckými posudky tří lidí: Anthony Parton, Denise Bazetoux a Jean Chauvelin. Některé z nich jsou podepsány oběma experty. Publikace dvou velkých knih věnovaných dílu Natalie Gončarovové ale způsobila skutečný šok pro odbornou komunitu z Ruska, neboť počet hrubých, primitivních imitací překročil všechny myslitelné meze: odborníci se domnívají, že 60–70 procent obrazů reprodukovaných v těchto knihách jsou padělky. Už sama skutečnost, že ani Parton, ani Bazetoux nikdy nenavštívili sbírky Treťjakovské galerie, která obsahuje největší sbírku obrazů Gočarovové na světě, je výmluvná. Padělky jsou většinou opatřeny nejasnou proveniencí: všechny pocházejí ze sbírek generálů NKVD s fiktivními jmény a adresami na území Kazachstánu.“

Na tiskové konferenci též vystoupil sběratel, bankéř a politik (bývalý ministr zahraničních ekonomických vztahů Ruska) Peter Aven, který podle ArtInvestment.ru celý problém shrnul následovně: „všichni o tom ví, kdo dělá padělky, kdo je prodává. Řekl, že existuje skupina mezinárodních podvodníků ve Švýcarsku a Francii, ale nyní nemůže z právních důvodů uvést jejich jména. Ti najali Partona a Bazetoux. Vydání těchto knih je jedním z kroků v tomto směru.“ Ověřit pravost by podle podle ArtInvestment.ru nemělo být těžké, neboť obrazy jsou podle všeho namalovány v současnosti a jakákoliv technická expertíza to hned ukáže.

Výstava v Alšově jihočeské galerii do tohoto schématu dobře zapadá. Výstava ve veřejné instituci, nikoliv již „kdesi daleko na východě“, ale v jedné z členských zemí Evropské unie, je podobně jako výpravná monografie jedním ze způsobů, jak legitimizovat podezřelá díla před jejich prodejem. Pokud je pravdou, co uvádí Aven, stojí za tím vším dobře organizovaná skupina mezinárodního zločinu, která v tomto případě využila renomované muzeum, kde narazila na přinejmenším mimořádně vstřícného kurátora a kde ostatní odborní pracovníci nebyli schopni problém identifikovat. Českobudějovickou výstavou by se každopádně měla začít zabývat policie.

One thought on “Gončarovová – případ pro policii

  1. Pingback: Policie se již výstavou Gončarovové zabývá «

Komentáře nejsou povoleny.