TZ: Federico Díaz na 54. Bienále současného umění v Benátkách

Federico Díaz / outside itself / 54. ročník Mezinárodního bienále současného umění v Benátkách / Benátky / 4. 6. – 30. 9. 2011 

Projekt outside itself je organizován Centrem současného umění DOX v Praze (Česká republika), http://www.dox.cz.

Federico Díaz, renomovaný umělec, žijící a pracující v Praze, vytvoří pro letošní ročník benátského bienále interaktivně se reprodukující, prostorovou instalaci, která dává nový smysl pojmu „virového rozmnožování“. Kurátorkou instalace je Alanna Heiss, zakladatelka P.S.1 Contemporary Art Center v New Yorku. Projekt byl vybrán hlavní komisařkou výstavy ILLUMInations, Bice Curiger. Pomocí robotů řízených matematickým programem objekt vyrůstá a mění svou podobu, tak jako živý organismus reaguje na světlo.

Presentace se uskuteční 1. června v 17.00 a oficiální zahájení se koná 4. června v 18.00.

Vstup pro veřejnost je volný.

Instalace outside itself bude probíhat do 30.září 2011, vždy od 10 do 18 hodin mimo pondělí, v severní části Arsenale

Novissimo, Nappa 90, jež je snadno přístupná z Giardini di Castello (viz webové stránky http://www.outsideitself.org).

Instalace sestává z tisíců černých kuliček,které jsou seskupeny do masívní formy na základě proměn okolního světla, při stálém proudění mnoha návštěvníků. Kuličky budou tvořit a sestavovat dva speciálně seřízení roboti. Každá kulička představuje jeden světelný foton. Optické senzory budou monitorovat dopad světla na místo a utvářet tok dat a informací. Intenzita okolního světla se liší podle toho, zdali je noc nebo den, a také podle toho, kolik se v instalaci nachází návštěvníků, kteří se různě pohybují, či jsou různě barevně oblečeni. Ačkoliv je instalace Federica Díaze vytvořena bez dotyku lidské ruky, je plně interaktivní. Matematický program umožňuje robotům, aby každých dvanáct hodin sestavili obrovskou konstrukci, skládající se zhruba z 2 000 kuliček o průměru 5 cm. Instalace se bude neustále proměňovat během čtyřměsíčního trvání výstavy. U příležitosti 54. Bienále se symbolickým tematickým zadáním ILLUMInations, tedy doslova „Světla“ a „Národy“, tak diváci všech možných národností světa ovlivní konečnou podobu Díazova díla.

„Federicova práce zahrnuje nové a neotřelé způsoby tvorby a komunikace. Představuji si, že za pět let se na něj v uměleckém světě bude pohlížet jako na vizionáře.”, komentuje projekt kurátorka Alanna Heiss. Instalace outside itself představuje nový evoluční stupeň práce, kterou Díaz vytvořil nejprve pro MASS MoCA, Muzeum současného umění v Massachusets, na konci roku 2010. Instalace pojmenovaná Geometric Death Frequency-141 je do jara 2012 vystavená na dvoře muzea. Je tvořena černými kuličkami, jež jsou pomocí robotů sestaveny do tvaru vlny ve virtuálním 15 metrů dlouhém a 6 metrů vysokém kontejneru . Data použitá k vytvoření a umístění kuliček byla generována z optické analýzy vchodové části muzea. Vzniklo tak trojrozměrné ztvárnění plošných dat a informací místa před muzeem. Joseph C. Thompson, ředitel MASS MoCA, trefně nazývá Díaze nekompromisním objevitelem tvaru.

Díazův smysl pro originalitu konceptu nechybí ani projektu pro bienále. V této instalaci jde však o další významný prvek – interaktivitu. Tvarová kompozice instalace outsife itself bezprostředně reaguje na své okolí. Dílo představuje nekonečně přizpůsobivý organismus či samostatné společenství. Instalace neustále reflektuje, co se děje v jejím prostředí. Robot představuje pro Díaze prodlouženou ruku našich smyslů, pomocí níž překračuje meze naší tělesnosti, podobně jako společnost dnes využívá technologie k simulaci a podněcování zkušeností, či k vytvoření společenských networků. Technologie počítá se schopností komunikace a dosažením toho, co tělo nedokáže – je schopna jít za nebo mimo sebe sama.

Federico Díaz vystavoval na mnoha mezinárodních výstavách a v institucích jako Institute of Contemporary Arts/ICA, Londýn, (2005); Royal Institute of British Architects, Londýn, (2000); Algorithmic Revolution v ZKM Center for Art and Media, Karlsruhe, (2004); Fondation Electricité de France, Paříž, (2003); Ars Electronica Festival, Linz, (2005); Mori Art Museum, Tokio (2005). Za svůj Generatrix obdržel zvláštní cenu Milano Europe, Futuro Presente 2001 a na Bienále ve Florencii v roce 2007 získal Premio Internazionale “Lorenzo il Magnifico” v kategorii nových médií za projekt Sakura (2005). Ve Spojených státech byla Díazova instalace Ultra prezentována poprvé v roce 2008 v rámci výstavy MOMA/PS.1 , Art Basel na Miami Beach. Nejnověji byl Federico Díaz vybrán, aby reprezentoval Českou republiku na EXPO 2010 v Šanghaji, kde vystavoval LacrimAu, sensoricky monitorovaný objekt lidské slzy, pokrytý 24 karátovým zlatem, v interaktivní instalaci českého pavilonu.


Reklamy