TZ: Kila lehkosti

Kila lehkosti / Veronika Psotková, Jana Smělíková, Pavla Klusová, Markéta Prášková, Lucie Kozelská / zámek Slavkov – Austerlitz / Slavkov u Brna / 24. 6. – 11. 9. 2011

Kila lehkosti / Zámek Slavkov – podzemí (24. 6. – 11. 9. 2011)

Výstava „kila lehkosti“ je čistě ženská záležitost. Autorky spojuje studium v sochařském ateliéru Michala Gabriela na brněnské FaVU, kde se pracuje zejména s figurativním vyjádřením, ale přístupy k tématům i formě jsou u nich velmi individuální. Jejich tvorba je ženská svou kreativností a hravostí, lehkou ironií, ať už k sobě či okolí. Často velmi odvážně experimentují s materiálem a pouští se do nových nevyzkoušených technologií a možností, jak s materiálem pracovat. Veronika Psotková (1981) se věnuje převážně figurálnímu sochařství. Její práce mají dvě základní linie, z nich první je spíš realistická s vlivem klasického sochařství v kombinaci s „pop artem“ a druhá s pracovním názvem „drátěný program“ – sestavy drátěných figur v různých interaktivních kompozicích. V obou směrech jsou důležitými prostředky komunikace i kontext instalace. Pro Pavlu Klusovou (1984) je charakteristické použití textilních materiálů. Velké zaujetí ve své tvorbě našla v tématu “Umění kamufláže”, kdy na základě práce s 3D obrazem zprostředkovává objem pomocí dekoru a ornamentu aplikovaného na své objekty či instalace. Pro Janu Smělíkovou, (1982) je zase naprosto typická ironie, nadsázka, dalo by se říct až morbidní. Autorka čerpá převážně z vážných témat a otázek, jakými jsou samotná existence a smrt, a snaží se je „procedit“ skrze svůj osobní filtr s hravostí a určitou bizarností. Vrací se tak ke vzpomínkám na víkendové vesnické tradice zabíjení domácích zvířat nebo se v jiném případě snaží zachytit svoji existenci v otiscích v kupce sena, kterou pasovala na svůj osobní nábytek na míru. Markétě Práškové (1980) podobně jako Janě Smělíkové nechybí nutná dávka sebeironie. Ve své tvorbě se pohybuje od figurativní sochy k instalaci, přes fotografii k malbě a performance. Tématicky reflektuje krajní situace lidského prožívání, osudovost, smrt, únik, věčnost. Vrací se k motivům předkřesťanského umění i klasickým ikonickým výjevům křesťanské i pop kultury. V sochách Lucie Kozelské (1979) se často objevují zvířata a to převážně kočkovité šelmy. Tyto šelmy bývají v životní velikosti a různě barevně ztvárněné. Ačkoli by leckdo čekal od žen sochařek drobné artefakty nebo sochy z ne příliš těžkých materiálů, opak bývá pravdou. A proto název byl nasnadě. „kila lehkosti“

 

Advertisements