In_margine (o jednom obraze)

Milena Bartlová: Jedna z cest (olej na plátně, asi 90 x 50 cm)

Rozjitřená politická atmosféra a stoupající napětí ve společnosti dosahují takového stupně, že nejlépe je vyhledat závětří, které poskytne klid k tvůrčí práci, který si tak přejí pracující této země i její prezident. Nejen ministr financí, ale příslušník pracující inteligence může od rána pořádně hákovat! Pro historika umění to znamená přestat se rozhlížet za plot po vizuální kultuře a pěkně se věnovat bábovičkám na vlastním písečku. Proto zde bude následovat úplně standardní kunsthistorická práce, která by mohla posloužit studentům v prosemináři jako metodický model: monografická analýza jednoho uměleckého díla. Pokud by text četl někdo, kdo neabsolvoval dějiny umění, musím hned zkraje připomenout, že podle klasiků oboru je ideální historik umění buď zcela bez vkusu, nebo jej aspoň odkládá v šatně, než si oblékne montérky.

In margine (o kritickém myšlení)

Milena Bartlová: Nezábavná lekce z teorie

Webová verze Hospodářských novin iHNed.cz před několika týdny změnila podobu. Vizuálně aktuální design pečlivě vyvažuje přitažlivost a střízlivost, a chce nás tak na první pohled přesvědčit, že vstupujeme na portál posledních seriózních novin u nás. Hlavní menu obsahuje milou kategorii “dobré zprávy”. Jenže já tu vidím také hned dvě zprávy smutné: zaprvé jde zřejmě o první krok k alespoň částečnému zpoplatnění přístupu, zadruhé se právě toto periodikum jako první z nebulvární části české mediální nabídky už zcela obejde bez záhlaví “kultura”. Zprávy z výtvarného umění i ostatního kulturního dění musíme hledat pod nadpisem HNLIFE. Soupeří tu o denní pozornost s jídlem, cestováním, auty a módou – zkrátka se vším, co nepatří do rubrik politika a byznys.

In_margine (nejen o mlocích)

Milena Bartlová: Kdo je tady axolotl?

Počátkem loňského roku vyvolala v Německu rozsáhlou diskusi kniha “Axolotl Roadkill” od Helene Hegemann, jejíž český překlad právě vydává nakladatelství Odeon. Kniha dosud vyšla v patnácti jazycích, autorce je dnes osmnáct, její hrdince šestnáct a údajný popis drsného života dorostenců mimo hranice slušné společnosti by dnes už sám o sobě na literární trhák stěží vydal, zajímavější může být snad jeho propojení s ironickým odstupem.

In_margine (nejen o filatelii)

Milena Bartlová: Fifinka, Pinďa, Šorfová, Bobík, a Rösel

Poštovní známka je cenina. Dokládá, že jste předem zaplatili cenu přepravy své zásilky a důvěřujete poště, že ji co nejdříve dodá tam, kam chcete. Původně podobné kolkům, změnily se v mnoha zemích poštovní známky v průběhu 20. století na grafická umělecká dílka, malá, ale zato masově rozšířená. V soukromé komunikaci přebírají roli poštovních zásilek rychle a ve stále větší míře zprávy zasílané mailem nebo mobilem; ve schránkách kromě reklamy najdeme dosud pohřební oznámení, vánoční gratulace a pozvánky na vernisáže. Ty poslední ale přece vlastně nejsou soukromá pošta: patří k zásilkám, jejichž počet naopak neustále roste do té míry, že se pošta nemusí bát o svou existenci, totiž písemností posílaných institucemi a úřady. Když zalepuji obálku, opravdu už jen málokdy, a odesílám ji poštou, skoro vždy jsou v ní úřední papíry. Mou vizuální citlivost proto irituje, že na ni mám lepit opravdu, ale opravdu velice ošklivé známky s reprodukcemi Fifinky, Myšpulína, Pindi a – od 5. května konečně i prý „nedočkavě očekávaného“ prasátka Bobíka.

In_margine (o sochách z dob minulých)

Milena Bartlová: Čas, Dálky, paměť a svoboda

Minulý týden zbourala developerská společnost při stavbě nové prodejny Lidl na bratislavském sídlišti Ružinov monumentální kamennou sochu Jozefa Jankoviče Čas (1964–66). Její autor, uznávaná osobnost slovenského sochařství, se o tom dozvěděl náhodou. Již několik let na Slovensku platí novela autorského zákona, která zbavila původního tvůrce výhradních práv k hotovému uměleckému dílu. Ve věku apropriace jako umělecké strategie to je pozitivní krok, jenže máloco na světě má jen jednu stránku. Zatímco ke skácení stromu je nutno vyřídit úřední povolení (pro developery je ovšem snazší zaplatit pokutu za nepovolené kácení), veřejnou sochu lze jen tak odstranit a zničit. Na mediální rozhořčení reagoval Jankovič skeptickým výčtem svých veřejných realizací, které v posledním desetiletí již byly zničeny, a poznámkou, že samozřejmě není jediným sochařem, jehož díla se běžně fyzicky likvidují.

In_margine (o moci obrazů)

Milena Bartlová: Obrazy mají moc

Také jste si všimli, že fotografie nebo filmové záběry útoku dvou unesených letadel na Twin Towers WTC v New Yorku 11. září 2001 nejsou nijak příliš rozšířené? Možná americké tajné služby skrytě dohlíží na to, aby se stále znovu neukazovalo pokoření světové velmoci. Ale spíš si jen my všichni v euroamerické civilizaci nechceme příliš připomínat chvíle, které otřásají naším sebevědomím „bílého muže“. Obrazy totiž mají moc, kterou jsme sice vytěsnili z konceptuálního rámce svého racionálního vědění, ale nepodařilo se nám ji úplně potlačit. Co se často a zřetelně ukazuje, je jaksi skutečnější než to, o čem jen mluvíme a píšeme. O tom, jakou moc může mít obraz, dobře ví žurnalistika, politika a především marketing.

In_margine (k projektu Spam: Another Brick)

Milena Bartlová: Nevyžádaný rytmus?

Výstavní sály v zadní části pražského Rudolfina jsou jedinou pražskou budovou, která byla postavena cíleně jako muzeum umění. Stalo se tak koncem 70. let 19. století na náklady České spořitelny. Už skoro dvě desetiletí v Rudolfinu funguje to, čemu se hezky-česky říká Kunsthalle, tedy (státem financovaná) velká výstavní síň bez vlastních sbírek a stálých expozic. Pod vedením Petra Nedomy zprostředkovává českému publiku především kvalitní současné umění. Mnozí se domnívají, že do novorenesančních sálů se tento program nehodí a že by tu mnohem lépe vypadala stabilní expozice například umění 19. století. Kontrast mezi tradicionalismem a důstojností prostor na jedné straně a nestabilitou či kontroverzností hodnot aktuálního umění na druhé straně ale funguje dobře jako “otevírák” pozornosti návštěvníka: vezmou se mu jeho zavedená estetická očekávání, a namísto nich se ukazuje úplně jiná “možnost světa”.

In_margine (o Miroslavu Tichém)

Mile Bartlová: Za co se stydíme

Který žijící český umělec dosahuje na světovém trhu dnes nejvyšších cen? – Přece ten úchylný dědek z nějaké díry kdesi na Moravě. Je to jen obyčejná komerční bublina, neuvěřitelně mizerné fotky a s uměním to nemá nic společného. A ta legenda o pronásledování komunisty je už vůbec směšná, zavírali ho proto, že je to magor, co obtěžoval ženské.

In_margine (o pokladech z brněnské kanalizace)

Milena Bartlová: Co máme ze starého umění? Zároveň zpráva o utajeném mistrovském díle českého umění

Hlavní předností starého umění je jeho nezpochybnitelnost. Obrazy, sochy a drahocenné předměty přetrvaly staletí a v nové době naplnily muzea, čímž se staly vlastně samotnou definicí pravé umělecké kvality. Problémem nejsou sama stará díla, ale jen jejich prezentace. Při podrobnějším pohledu můžeme výstavní nadílku starého umění, kterou na přelom roku připravila pražské muzea, hodnotit různě.

In_margine (o ježíškovi)

Milena Bartlová: Vizuální kultura neviditelného – ježíšek jako akční umění

Barvy předvánočního a vánočního období jsou zelená a červená. Liturgickou barvou adventu je fialová a vánoce bychom si přáli bílé, jenže v praxi červeno-zelená kombinace vítězí. Její původ je možná v cesmíně ostrolisté (ilex aquifolium), stálezeleném keři s červenými bobulemi, který symbolizuje vánoční svátky v Británii. Nakonec na celé čáře vítězí intenzivní červeň a každá příručka marketingu nám vysvětlí proč: neodolatelně přitahuje pozornost a probouzí vášně, které si moderní lidé vybíjejí mj. lovem a sběrem, tedy nakupováním.

Monthy Python: Life of Brian