Možnosti studentského života v atmosféře všeobecného marasmu

Současné výtvarné umění může být vnímáno i jako určitý exkurz do „zákulisí“. V době, kdy se demonstrace dokonalých technologických postupů stala přežitkem, se na poli výtvarného umění prezentují spíše myšlenkové rámce a způsoby vnímání, tedy určitý konceptualismus. Mezi populární autorské přístupy současné české scény patří i fenomén tzv. postprodukce N.Bourriauda, kdy se duchampovský motiv ready made používá v novém kontextu. Dochází tak k přeprogramování stávajícího vizuálního kódu a převažuje vnímání umělecké expozice jako určité koncentrované informace mutující do hybridní podoby archivu či tržiště. Reminiscence, odkazy či citace tak dle optiky autora modelují minulost i současnost, autor je v pozici eklektika, který vybírá to pravé ze všech možných epoch a odvětví. Součástí aktuálních uměleckých strategií se stává určitý aktivismus a práce se světem reklamy a masmedií: např. demarketing – negativní reklama používaná skupinou Pode Bal nebo záměrná mystifikace či dezinformace Davida Černého.

Celý příspěvek

Situace v Pavilonu

Galerie Pavilon je pro pražskou uměleckou scénu již poměrně známým pojmem. Iniciativa dvou studentů Akademie výtvarných umění, Jana Pfeiffera a Pavla Sterece se za tři roky svého provozu stala prostorem pro řadu zajímavých projektů, od prvních vykročení studentských prací za zdi Akademie až po výstavy známějších umělců i kurátorů. Koncem loňského roku nicméně stál Pavilon před dvojím dilematem: personálními změnami a otázkou, kam dále směrovat netradiční prostor třech stěn a šesti metrů čtverečních uprostřed malostranského dvorku.

Celý příspěvek

Rožmberský jezdec dorazil do Prahy

Dlouho očekávaná výstava v prostorách Valdštejnské jízdárny v Praze symbolizuje pomyslnou špičku jihočeského ledovce, jenž od závěru minulého roku upozorňuje na čtyřsté výročí vymření rodu Rožmberků na mnoha místech České republiky. Po Roku růže, který až teatrálně prezentuje slávu jižních Čech v Rožmberském paláci na Pražském hradě, se tak Národní památkový ústav v Českých Budějovicích rozhodl zpřístupnit v hlavním městě expozici shrnující čtyřsetleté působení pánů z růže na poli českých dějin.

Celý příspěvek

Kam s pražským Bienále

Organizátoři Prague Biennale Helena Kontová a Giancarlo Politi se velmi kladně vyjádřili k volbě Vladimíra Rösela do funkce ředitele Národní galerie. Nezakrývají při tom hlavní důvod, proč toto vyjádření vůbec vzniklo, hned ve druhé větě totiž píší: „…věříme, že příští ročník námi organizované mezinárodní přehlídky moderního umění Prague Biennale se bude moci znovu uskutečnit v Národní galerii, kterou považujeme za přirozené sídlo pro mezinárodní výstavu tohoto formátu.“ (celé vyjádření zde) Po návštěvě zahájení letošního ročníku konaného v budově Microna v Modřanech je jasné, proč se organizátoři chtějí vrátit do Veletržního paláce.

Celý příspěvek

Einstürzende Galeriebauten

V šesti sálech přízemí Pražákova paláce Moravské galerie v Brně může divák dojít bezelstného poučení v královské nauce výtvarných teorií. Plocha, hloubka, prostor kurátora Petra Ingerleho má návštěvníkovi ve stručnosti představit taje a záhady perspektivy a její využití ve výtvarném umění. Okuje žhavého kovu chvályhodného nápadu však nezasáhly ani oko, ani duši návštěvníka. A pokud něčí ano, mé zůstalo nedotčeno.

Celý příspěvek

Malej rybník nad Labem

Ve výtvarném umění je Ústí definováno pojmem regionální centrum. Přesto skrývá velký potenciál v podobě dvou uměleckých škol: Fakulty umění a designu a Katedry výtvarné kultury Pedagogické fakulty. Tyto dva subjekty mezi sebou neustále vedou souboj o prestiž a o své autonomní postavení. Je to logické, a zdejší výtvarné scéně velmi prospěšné. Díky tomu vzniká v Ústí dynamické a soutěživé prostředí, které do jisté míry působí, minimálně pro Katedru výtvarné kultury, jako hnací pohon. Nemůžeme tomuto souboji přikládat všechny zásluhy, ale i díky jemu vzniká v Ústí velké množství výstavních prostorů a výtvarných intervencí.

Celý příspěvek

Důmyslné hry Roye Lichtensteina v černé a bílé

Mimořádně zajímavým projektem se letos představuje vídeňská Albertina. Ve spolupráci s The Morgan Library & Museum v New Yorku vystavuje šedesát černobílých kreseb Roye Lichtensteina z období 1961 – 1968 shromážděných z třiceti soukromých i veřejných sbírek, které doplňuje několik olejů. Výstava nám dovolí podívat se pod pokličku Lichtensteinovy tvorby − ukazuje totiž málo známé kresby, ve kterých je promítnut vývoj Lichtensteinova chápání pop-artu. Cenný je i vystavený dokumentační materiál v podobě předloh, ze kterých výtvarník vycházel (inzertní katalogy, výstřižky z novin a časopisů, komiksy apod.). Krom toho se výstava věnuje i technickému procesu Lichtensteinovy tvorby (součástí expozice je sbírka umělcových technických pomůcek, rastrových vzorů, per, tužek a pravítek).

Celý příspěvek

Druhý dech Makráče

„Dá se mluvit přímo o éře Makrokoulí či Makráče, jak jsme důvěrně říkali, a až se jednou bude psát historie nekonformního výtvarnictví v Čechách 80.let, dostane tam náš milý Makráč velmi čestné místo.“ Tuto větu napsal v článku Zakázané umění 1. publikovaném v polovině devadesátých let ve Výtvarném umění Jaromír Zemina. Galerie na chodbě Ústavu makromolekulární chemie AV ČR se stala – jak Zemina předpovídal – nejen legendárním výstavním prostorem, ale také místem, kde se výstavy kontinuálně pořádají dodnes. Matouš Karel Zavadil přibližuje jak historii místa, tak jeho současný dramaturgický plán.

Celý příspěvek

Kdo chodí včas do hodin ?

Jsou učitelé, kteří odříkají látku za katedrou a po kávě ve sborovně pro ně práce končí. A pak jsou také učitelé, na které v dospělosti vzpomínáme s vděkem; třeba za to, že nám při písemkách z chemie vlastně radili, nebo za to, že dokázali látku francouzské revoluce vykládat jako román, který sami napsali. Michal Pěchouček patří jako umělec i pedagog bezesporu k té druhé skupině „učitelů“, a v Domě U Kamenného zvonu GHMP představil dvě rozdílné polohy své práce v Hodinách umění, první vlastní výstavě podobného rozsahu.

Celý příspěvek

Polymediální tvorba Matěje Smetany

Galerie SVIT na Smíchově si na svém začátku, tedy v srpnu minulého roku, vytkla za cíl prezentovat především zahraniční méně známé umění. Přesto se teď na jaře rozhodla podívat i do českých vod a našla tam mladého umělce, doktoranda na AVU v ateliéru J. Příhody. Matěj Smetana ve SVITu vystavuje čtyři tematicky velmi rozličné projekty, které spojuje konceptuální přístup a touha po dialogu s divákem. Ačkoliv může výstava vypadat velmi necelistvě, lze ji také chápat jako syntézu Smetanovy tvorby, pro kterou je příznačná nezávislost na jednom konkrétním výtvarném médiu.

Celý příspěvek