Milena Bartlová: Fifinka, Pinďa, Šorfová, Bobík, a Rösel
Poštovní známka je cenina. Dokládá, že jste předem zaplatili cenu přepravy své zásilky a důvěřujete poště, že ji co nejdříve dodá tam, kam chcete. Původně podobné kolkům, změnily se v mnoha zemích poštovní známky v průběhu 20. století na grafická umělecká dílka, malá, ale zato masově rozšířená. V soukromé komunikaci přebírají roli poštovních zásilek rychle a ve stále větší míře zprávy zasílané mailem nebo mobilem; ve schránkách kromě reklamy najdeme dosud pohřební oznámení, vánoční gratulace a pozvánky na vernisáže. Ty poslední ale přece vlastně nejsou soukromá pošta: patří k zásilkám, jejichž počet naopak neustále roste do té míry, že se pošta nemusí bát o svou existenci, totiž písemností posílaných institucemi a úřady. Když zalepuji obálku, opravdu už jen málokdy, a odesílám ji poštou, skoro vždy jsou v ní úřední papíry. Mou vizuální citlivost proto irituje, že na ni mám lepit opravdu, ale opravdu velice ošklivé známky s reprodukcemi Fifinky, Myšpulína, Pindi a – od 5. května konečně i prý „nedočkavě očekávaného“ prasátka Bobíka.
artalkweb.wordpress.com 