In_margine (o jednom obraze)

Milena Bartlová: Jedna z cest (olej na plátně, asi 90 x 50 cm)

Rozjitřená politická atmosféra a stoupající napětí ve společnosti dosahují takového stupně, že nejlépe je vyhledat závětří, které poskytne klid k tvůrčí práci, který si tak přejí pracující této země i její prezident. Nejen ministr financí, ale příslušník pracující inteligence může od rána pořádně hákovat! Pro historika umění to znamená přestat se rozhlížet za plot po vizuální kultuře a pěkně se věnovat bábovičkám na vlastním písečku. Proto zde bude následovat úplně standardní kunsthistorická práce, která by mohla posloužit studentům v prosemináři jako metodický model: monografická analýza jednoho uměleckého díla. Pokud by text četl někdo, kdo neabsolvoval dějiny umění, musím hned zkraje připomenout, že podle klasiků oboru je ideální historik umění buď zcela bez vkusu, nebo jej aspoň odkládá v šatně, než si oblékne montérky.

Debata o NG v Tranzitdisplay

Ve středu 8. června se v Tranzitdisplay uskutečnila debata o Národní galerii moderovaná Tomášem Pospiszylem. Panelisty byli Milena Bartlová, Jiří David, Ondřej Chrobák a Marek Pokorný. Z publika se do diskuze zapojili Vlasta Čiháková-Noshiro, Jan Skřivánek, Marta Smolíková, Michal Stehlík a Jiří Švestka. Kompletní záznam je k dispozici na webu ČT24 (zde).

In margine (o kritickém myšlení)

Milena Bartlová: Nezábavná lekce z teorie

Webová verze Hospodářských novin iHNed.cz před několika týdny změnila podobu. Vizuálně aktuální design pečlivě vyvažuje přitažlivost a střízlivost, a chce nás tak na první pohled přesvědčit, že vstupujeme na portál posledních seriózních novin u nás. Hlavní menu obsahuje milou kategorii “dobré zprávy”. Jenže já tu vidím také hned dvě zprávy smutné: zaprvé jde zřejmě o první krok k alespoň částečnému zpoplatnění přístupu, zadruhé se právě toto periodikum jako první z nebulvární části české mediální nabídky už zcela obejde bez záhlaví “kultura”. Zprávy z výtvarného umění i ostatního kulturního dění musíme hledat pod nadpisem HNLIFE. Soupeří tu o denní pozornost s jídlem, cestováním, auty a módou – zkrátka se vším, co nepatří do rubrik politika a byznys.

In_margine (nejen o mlocích)

Milena Bartlová: Kdo je tady axolotl?

Počátkem loňského roku vyvolala v Německu rozsáhlou diskusi kniha “Axolotl Roadkill” od Helene Hegemann, jejíž český překlad právě vydává nakladatelství Odeon. Kniha dosud vyšla v patnácti jazycích, autorce je dnes osmnáct, její hrdince šestnáct a údajný popis drsného života dorostenců mimo hranice slušné společnosti by dnes už sám o sobě na literární trhák stěží vydal, zajímavější může být snad jeho propojení s ironickým odstupem.

Porotci proti Šorfové

Otevřený dopis nezávislých porotců, kteří byli začátkem roku členy výběrové komise rozhodující o novém řediteli GASK, hejtmanovi Davidu Rathovi. Milena Bartlová, Jiří Fajt a Karel Srp volají po odvolání Jany Šorfové, neboť „svým jednáním záměrně a cíleně oklamala výběrovou komisi a radu Středočeského kraje s cílem získání ředitelské pozice. Tímto a následně i svým jednáním poškodila a poškozuje dobré jméno členů této komise, rady Středočeského kraje, jakož i GASKu samého.“

Národní galerii povede manažer

Novým generálním ředitelem Národní galerie se po Milanu Knížákovi stane bankéř Vladimír Rösel. Po týdnu schůzek s jednotlivými kandidáty se ministr kultury Jiří Besser rozhodl pro Rösla, kterého na tento post začátkem května doporučila výběrová komise. „I s ohledem na celkovou situaci v Národní galerii (NG) jsem přesvědčen, že lepší bude ekonom-manažer než historik umění,“ řekl Besser.

In_margine (nejen o filatelii)

Milena Bartlová: Fifinka, Pinďa, Šorfová, Bobík, a Rösel

Poštovní známka je cenina. Dokládá, že jste předem zaplatili cenu přepravy své zásilky a důvěřujete poště, že ji co nejdříve dodá tam, kam chcete. Původně podobné kolkům, změnily se v mnoha zemích poštovní známky v průběhu 20. století na grafická umělecká dílka, malá, ale zato masově rozšířená. V soukromé komunikaci přebírají roli poštovních zásilek rychle a ve stále větší míře zprávy zasílané mailem nebo mobilem; ve schránkách kromě reklamy najdeme dosud pohřební oznámení, vánoční gratulace a pozvánky na vernisáže. Ty poslední ale přece vlastně nejsou soukromá pošta: patří k zásilkám, jejichž počet naopak neustále roste do té míry, že se pošta nemusí bát o svou existenci, totiž písemností posílaných institucemi a úřady. Když zalepuji obálku, opravdu už jen málokdy, a odesílám ji poštou, skoro vždy jsou v ní úřední papíry. Mou vizuální citlivost proto irituje, že na ni mám lepit opravdu, ale opravdu velice ošklivé známky s reprodukcemi Fifinky, Myšpulína, Pindi a – od 5. května konečně i prý „nedočkavě očekávaného“ prasátka Bobíka.

UHS nejen ke GASKu

Regionální kultura je nedílnou součástí státní kulturní politiky, nikoli producentem zábavy a zisku

Uměleckohistorická společnost je velmi znepokojena posledními kroky regionálních samospráv ve věci krajských galerií výtvarného umění. Dokládají, že neustává řada dalších případů, kdy tito zřizovatelé prokazují neochotu či neschopnost orientovat se ve specifické problematice svěřených institucí. Zdá se, jako by stále panovalo přesvědčení, že galerie (muzea) výtvarného umění jsou jen okrajovými doplňky ve sféře zábavy a cestovního ruchu, zatímco s jejich nezastupitelnou vzdělávací a výchovnou zodpovědností v oblasti rozvoje kreativity zřizovatelé nepočítají. Za klíčový krok k tomu, aby regionální galerie mohly dobře plnit celé spektrum svých úloh, považujeme obsazování řídících pozic kvalifikovanými osobnostmi, jež disponují nejen schopností vést a organizovat, ale ve stejné míře také odbornou vizí, zkušenostmi s fungováním příspěvkových institucí a v neposlední řadě i morální integritou.

In_margine (o sochách z dob minulých)

Milena Bartlová: Čas, Dálky, paměť a svoboda

Minulý týden zbourala developerská společnost při stavbě nové prodejny Lidl na bratislavském sídlišti Ružinov monumentální kamennou sochu Jozefa Jankoviče Čas (1964–66). Její autor, uznávaná osobnost slovenského sochařství, se o tom dozvěděl náhodou. Již několik let na Slovensku platí novela autorského zákona, která zbavila původního tvůrce výhradních práv k hotovému uměleckému dílu. Ve věku apropriace jako umělecké strategie to je pozitivní krok, jenže máloco na světě má jen jednu stránku. Zatímco ke skácení stromu je nutno vyřídit úřední povolení (pro developery je ovšem snazší zaplatit pokutu za nepovolené kácení), veřejnou sochu lze jen tak odstranit a zničit. Na mediální rozhořčení reagoval Jankovič skeptickým výčtem svých veřejných realizací, které v posledním desetiletí již byly zničeny, a poznámkou, že samozřejmě není jediným sochařem, jehož díla se běžně fyzicky likvidují.

In_margine (o moci obrazů)

Milena Bartlová: Obrazy mají moc

Také jste si všimli, že fotografie nebo filmové záběry útoku dvou unesených letadel na Twin Towers WTC v New Yorku 11. září 2001 nejsou nijak příliš rozšířené? Možná americké tajné služby skrytě dohlíží na to, aby se stále znovu neukazovalo pokoření světové velmoci. Ale spíš si jen my všichni v euroamerické civilizaci nechceme příliš připomínat chvíle, které otřásají naším sebevědomím „bílého muže“. Obrazy totiž mají moc, kterou jsme sice vytěsnili z konceptuálního rámce svého racionálního vědění, ale nepodařilo se nám ji úplně potlačit. Co se často a zřetelně ukazuje, je jaksi skutečnější než to, o čem jen mluvíme a píšeme. O tom, jakou moc může mít obraz, dobře ví žurnalistika, politika a především marketing.