In margine (o kritickém myšlení)

Milena Bartlová: Nezábavná lekce z teorie

Webová verze Hospodářských novin iHNed.cz před několika týdny změnila podobu. Vizuálně aktuální design pečlivě vyvažuje přitažlivost a střízlivost, a chce nás tak na první pohled přesvědčit, že vstupujeme na portál posledních seriózních novin u nás. Hlavní menu obsahuje milou kategorii “dobré zprávy”. Jenže já tu vidím také hned dvě zprávy smutné: zaprvé jde zřejmě o první krok k alespoň částečnému zpoplatnění přístupu, zadruhé se právě toto periodikum jako první z nebulvární části české mediální nabídky už zcela obejde bez záhlaví “kultura”. Zprávy z výtvarného umění i ostatního kulturního dění musíme hledat pod nadpisem HNLIFE. Soupeří tu o denní pozornost s jídlem, cestováním, auty a módou – zkrátka se vším, co nepatří do rubrik politika a byznys.

Celý příspěvek

Reklamy

Petr Vlasák – odborník na všechno

Autorem posudku, který vyhodnotili projekt Jany Šorfové jako ne-plagiát a označil jej „za velmi životaschopný“ (zde), je podle informací Artalku Petr Vlasák, producent s vazbami na pražský magistrát. Jako „odborník“ (bez bližší specifikace) zasedá v grantové komisi pro oblast kultury a umění a v grantové komisi pro cestovní ruch. Podle všeho má úzké vazby i na Moniku Burian, od které Jana Šorfová svůj projekt opsala. V katalogu festivalu Tina B. za rok 2006 organizátoři na prvním místě děkují právě Vlasákovi.

Celý příspěvek

Projekt Šorfové v systému theses.cz

Artalk nechal na Masarykově univerzitě prověřit projekt Jany Šorfové systémem theses.cz, který používají vysoké školy na odhalování plagiátů (k vyzkoušení zde). Systém porovná vložený text s již existujícími materiály v databázi a s dalšími zdroji na internetu. Upozorňuje však pouze na zcela identické pasáže, jen lehce přeformulované věty neodhalí. Tvůrci systému proto sami zdůrazňují, že to, zda něco je, či není plagiát, musí určit člověk. Projekt Jany Šorfové podle theses.cz obsahuje 33 procent formulací, které jsou zcela identické s projektem Moniky Burian. Takto identifikované pasáže systém barevně zvýrazňuje (pdf zde).

Celý příspěvek

Šorfová: Vycházely jsme ze stejných materiálů

Jana Šorfová zaslala Artalku prohlášení, ve kterém trvá na tom, že její projekt vznikl nezávisle na projektu Moniky Burian. Připouští maximálně, že „pro vypracování projektu používaly obdobné materiály, které mohly zapříčinit určité shody v jejich textech“. Věcně její prohlášení nepřináší nic nového, je však zajímavé po stylistické stránce, neboť je formulováno ve třetí osobě. Šorfová tak sama o sobě hovoří jako o osobnosti a zdůrazňuje své (její) mnohaleté zahraniční zkušenosti a manažerské schopnosti. Prohlášení je formulováno jako společné stanovisko Jany Šorfové a Moniky Burian. Potvrzení Moniky Burina, že tomu tak skutečně je, se nám zatím nepodařilo získat.

Celý příspěvek

Kennedy: Šorfová u nás studovala jeden den

Jana Šorfová včera v Kutnohorském deníku vysvětlila shodu mezi svým projektem a projektem Moniky Burian tím, že použila některé „marketingové prvky“ vycházející z kurzů Kennedyho Centra: „Mám určité materiály, které používám, a vždycky jsem se inspirovala Kennedy Centrem.“ (celý článek zde) Artalk kontaktoval Kennedyho Centrum s otázkou, o jaké kurzy se jednalo. „Mohu sdělit, že paní Jana Šorfová se zúčastnila mezinárodního sympozia DeVos Institutu, které se týkalo fundraisingu a konalo se 11. června 2010 v Praze. Sympozium bylo organizováno ve spolupráci s velvyslanectvím Spojených států a jednalo se pouze o jednodenní akci,“ odpověděl tiskový mluvčí centra.

Šorfová-Burian: Co znamená konzultovat?

Mf Dnes se dál věnuje kauze Jany Šorfové, která stále trvá na tom, že podobnost mezi jejím projektem a projektem Moniky Burina je čistě náhodná. „Když jsem připravovala projekt do konkurzu, práci Moniky Burian jsem k dispozici vůbec neměla,“ tvrdí Šorfová, ačkoliv tato byla volně ke stažení na stránkách UHS již od června (zde). V zápětí však dodává: „projekt jsem konzultovala i se svou přítelkyní Monikou Burian.“ Burian to ve včerejší MfD formulovala mnohem vágněji: „S Janou Šorfovou spolupracujeme, a i když máme na spoustu věcí jistě podobný názor a některé otázky spolu probíráme, její projekt jsem nečetla a rozhodně jsem ho nepsala.“ Znamená to, že potvrzuje, nebo vyvrací, že s ní Jana Šorfová svůj projekt konzultovala? Středočeský kraj podle MfD slibuje, že věc nechá prošetřit: „Až budeme znát objektivní skutečnosti, zaujme vedení kraje stanovisko.“ Šorfová v MfD dále tvrdí, že je proti ní vedena „kampaň“ a za jejího strůjce označuje Martina Dostála. Znovu také slibuje, že „podá trestní oznámení“.

Šorfová: Může za to Kennedy!

Kutnohorský deník ve středu odpoledne zveřejnil zatím poslední vysvětlení shody mezi projekty Jany Šorfové a Moniky Burian.  „Dělala jsem kurzy Kennedy Centra, kde jsem k výběrovému řízení používala některé marketingové prvky. Mám určité materiály, které používám, a vždycky jsem se inspirovala Kennedy Centrem,“ vysvětluje Šorfová a list dodává: „Jinými slovy tedy Šorfová podle svého vyjádření při zpracování projektu používala stejné zdroje jako Burian. Což není ‚nic proti ničemu‘.“ Podle ní jde o „humbuk“ s cílem poškodit ji a Moniku Burian: „Samozřejmě vím, kdo zatím je, ale toho člověka jsem ‚nechytila za ruku‘, takže to nemohu zveřejnit.“ Od záměru podat trestní oznámení prý „kvůli časovému zaneprázdnění ustoupila“. Celý článek zde.

Artalk ke kauze Šorfové

Naše pondělní zpráva o podezřelé shodě mezi soutěžními projekty Jany Šorfové a Moniky Burian (zde) začala žít vlastním životopem. V úterý na kauzu upozornily Lidové noviny, ve středečních vydáních se případu věnují i Hospodářské noviny a Mf Dnes. Oba listy požádaly o vyjádření i obě dámy, jinak blízké spolupracovnice.

Celý příspěvek

Kouzlo osobnosti: Burian, nebo Šorfová?

V reakci na zveřejnění projektu Jany Šorfové na řízení GASKu (zde) nám svůj projekt zaslal také druhý účastník konkurzu Martin Dostál (zde). Současně jsme dostali tip, že Šorfové projekt v celkové struktuře i některých konkrétních formulacích přesně kopíruje projekt Moniky Burian na řízení Národní galerie, který je k dispozici na stránkách UHS (zde). Burian například píše: „Jak ukazuje zkušenost a historie ‚velké činy‘ v oblasti umění je možné dokázat pouze za předpokladu úplného nasazení a oddání se věci samé. Umění je spojené s kouzlem osobnosti a kdo ho má je schopný přesvědčit a dokázat nemožné.“ Šorfovou napadla téměř identická myšlenka: „Aby bylo možné navázat na  naznačené ‚velké činy‘ v oblasti sbírání a prezentace umění, je nutné pracovat s plným nasazením a oddáním se věci samé. (…) V oblasti umění je možné prosadit se pouze za předpokladu úplného nasazení a oddání se věci samé. Umění je spojené s kouzlem osobnosti a kdo ho má, je schopný přesvědčit a dokázat nemožné.“

Modigliani „po česku“

Marcela Chmelařová: Modigliani „po česku“, aneb Od rychlovarných konvic ke Kupkovi

Před týdnem skončila v pražském Obecním domě výstava Amadea Modiglianiho, která si v českých médiích vysloužila řadu oslavných přídomků: Nejdražší, unikátní, světová, prestižní… Pořadateli byla srovnávána s umělcovými velkými výstavami, jež proběhly v posledních letech v Miláně, Madridu, Bonnu. Jak informovala tisková zpráva (zde), kurátorka Serena Baccaglini na přípravě pražské výstavy a vyjednávání zápůjček pracovala přes dva roky. Celá kolekce byla pojištěná na částku 46,5 milionů euro, tedy více než miliardu korun. Přesto veřejných institucí bylo mezi zapůjčiteli velmi poskromnu. K vidění byla díla z Izraelského muzea v Jeruzalémě a Estorick Collection v Londýně. Zbytek tvořily zápůjčky ze zahraničních soukromých sbírek.

foto: Tomáš Souček, Galerie Vernon

Celý příspěvek