Několik poznámek nad knihou Davida Vávry Překvapivé stavby, Plus, Praha 2010
Vždycky jsem si před cestou za hranice říkal, nakolik jsou spolehlivé informace v dostupných průvodcích. Přesněji cílím na autory a autorky – dá se jim věřit? Strávili na daném místě dostatek času, aby byli věrohodnými průvodci? Jinými slovy, znají z daného místa opravdu to, co by nemělo zůstat neminuto? Praxe je přirozeně taková, že se vezme průvodce se základními informacemi a doplní se vlastní přípravou, protože když vyrazíte třeba do Berlína např. s Lonely Planet, můžete snadno minout architekturu Alda Rossiho. Jistě teď křičíš, milý čtenáři, hrůzou a rveš si pln zoufalství vlasy při představě, že se vracíš z výletu v Berlíně a architekturu Alda Rossiho jsi N-E-V-I-D-Ě-L . Setři si ledový pot z čela a zhluboka se nadechni.
Šumná města prokázala, že David Vávra může být průvodcem následováníhodným pro poučenost a vtip. Ve své poslední knize Překvapivé stavby bere performující architekt čtenáře na různorodé výpravy. První stopuje stavby švýcarského architekta Petera Zumthora, po zásluze se v posledních letech skvějícího v záři celosvětové pozornosti. Další nás zve do hlavního města Albionu, třetí do neturistických oblastí Horního Slezka a závěrečná do exotiky Japonské architektury s českou stopou Antonína Raymonda.
Ale aby nedošlo k mýlce, nejedná se o klasický bedekr. David Vávra své cesty za architekturou proměnil v přednášky a čtyři z nich přenesl do této cestovní drobné knihy. Mapy ani další náležitosti bedekru v knize nenajdete. Ani krásné, barevné, upravené, zkrátka superlákavé fotografie. Krátké výstižné texty (viz charakteristika architektury Richarda Rogerse) věnující se jednotlivým stavbám jsou doplněny rychlokresbami detailů, staveb, situací. Některé kresby jsou jen nahozené rychlými linkami, některé propracovanější, další barevné. Některé jsou povedenější, jiné méně. Vždy podle mého soudu skvěle dokreslují architektonické popisy.
Cestovatel, který město poznává z otevřeného dvoupatráku s ustavičně blikajícím foťákem a místo/město si v podstatě prohlíží až v klidu domova na TV nebo počítači nemůže být dobrým průvodcem. Cestovatel, který se zastaví a najde si vhodné místo pro kresbu, sleduje detaily a musí být k místu vnímavý, je hodný pozornosti. Proto lze knihu doporučit. I kdyby čtenář na daná místa necestoval, získá o nich skrze Davida Vávru více než jen matné povědomí. Přesto by cestovat měl, jak vybízí volné listy pro vlastní záznamy.
Komu kresby a text nestačí, může si poslechnout přednášky doprovázené fotkami na přiloženém CD. Snad jedinou výtku směřuji na obálku knihy. Rozumím marketingové snaze maximálně „prodat“ Davida Vávru a jeho známý obličej. Přesto věřím, že to lze udělat méně násilně a s elegancí, viz třeba edice XXI. století nakladatelství Academia.
Kolem a kolem je to povedená skladná kniha. Je dobré ji prolistovat, třeba jen přečíst náhodně vybraný text a podívat se na kresby. Třeba při plánování cesty Londýnem průvodce nenahradí, ale velmi dobře doplní.
artalkweb.wordpress.com 