Mimořádně zajímavým projektem se letos představuje vídeňská Albertina. Ve spolupráci s The Morgan Library & Museum v New Yorku vystavuje šedesát černobílých kreseb Roye Lichtensteina z období 1961 – 1968 shromážděných z třiceti soukromých i veřejných sbírek, které doplňuje několik olejů. Výstava nám dovolí podívat se pod pokličku Lichtensteinovy tvorby − ukazuje totiž málo známé kresby, ve kterých je promítnut vývoj Lichtensteinova chápání pop-artu. Cenný je i vystavený dokumentační materiál v podobě předloh, ze kterých výtvarník vycházel (inzertní katalogy, výstřižky z novin a časopisů, komiksy apod.). Krom toho se výstava věnuje i technickému procesu Lichtensteinovy tvorby (součástí expozice je sbírka umělcových technických pomůcek, rastrových vzorů, per, tužek a pravítek).
Ve třech místnostech si můžeme prohlédnout Lichtensteinovy převážně černobílé, dvoubarevné anebo v minimální barevnosti provedené práce. Kromě typického Lichtensteinova rukopisu charakteristického rovnoměrnými tlustými černými liniemi a tečkovaným rastrem (tzv. Ben Day dots), se seznámíme i s tím, co tomu předcházelo. K vidění jsou nejprve kresby z konce 50. let, ještě v kooningovském duchu gestické malby, k níž se později jednoznačně kriticky vymezil. Uvidíme také, jak Lichtenstein experimentoval − hledajíc nový výtvarný jazyk − s frotáží.
Výstava seznamuje se základním tématem Lichtensteinovy práce, kterým je transformace převzatého banálního motivu do malířského majstrstücku. Připomeneme si, že kromě komiksů umělec sofistikovaně zpracovával výstřižky z inzertních novin, reklamních letáků a časopisů. Častým motivem jsou také předměty každodenní potřeby či později přírodní scenérie. Netradiční je v tomto výčtu raná malba s názvem Bathroom (1961). Stejně jako pro řadu ostatních prací byl inspirací novinový výstřižek. Avšak rozdíl mezi předlohou a výtvarnou realizací je propastný. Na plátně na první pohled nahlížíme do obyčejné kachlíčkované koupelny se záchodovou mísou, vanou a umyvadlem. Na druhý pohled však něco nehraje. Podlaha není se stěnou v pravém úhlu, otevírá se nějak do hloubky a mizí nám pod nohama. Deformovanou centrální perspektivu podporuje i umyvadlo, jež na svých superdlouhých nohou jen tak tak balancuje na ujíždějící podlaze. Nevyhneme se asociaci s disproporčními Cézannovými zátišími či van Goghovým spodobněním jeho pokoje v Arles (1889) s padajícími stěnami. K tomu všemu Lichtenstein přidává pořádnou dávku humoru. Porovnání s technicisticky působící předlohou tohoto díla naše dojmy potvrzuje.
Za zmínku stojí také práce Alka Seltzer (1966), která zastupuje Lichtensteinův zájem o sklo a průhledy. Umělec se ujímá obtížného úkolu zobrazit sklenici naplněnou vodou s rozpouštějící se tabletou. Činí to v černo-bílém provedení tužkou, silnými liniemi a tečkováním. Můžeme přitom nemyslet na odkaz holandských mistrů zátiší 17. století, pro něž právě skleněné karafy představovaly jedno z ústředních témat kompozice a výzvu jejich malířskému talentu? V inzerátu, který umělec objevil v novinách, ho musel silně zaujmout neobratně nakreslený pohár s šumící tabletou. Motiv totiž slučoval několik polí jeho zájmu (kromě skla a průhledů motiv bublin a v něm zakotvenou výzvu na sloučení tohoto motivu s Ben Day dots!). V této souvislosti lze zmínit také práci The Magnifying Glass (1963). I u tohoto díla je patrný výtvarníkův smysl pro humor. Lupa položená nad tečkovanou plochu nám totiž nenabídne nic jiného než pouze tečky ve větším měřítku – a nejsou rozrastrované!
Výstava si dala za cíl seznámit publikum se spíše méně známými Lichtensteinovými kresbami a malbami. Jsme svědky malého výseku jeho tvorby, přesto však nezůstaneme na pochybách, že se jedná o část mimořádně zajímavou i zábavnou. Je to základ díla umělce, který nikdy neustrnul, ale po celý svůj život prozkoumával různé otázky a výzvy nejrozmanitějších uměleckých stylů. Nejvíce se samozřejmě proslavil svým komiksovým světem banálních výjevů, které povýšil na rovnocenné pole zkoumání výtvarných problémů. „Nemaluju obraz proto, abych jej reprodukoval – dělám to proto, abych jej přestavěl.“
Lucie Vonková
autorka je výtvarná kritička, absolventka Evropských kulturních studií na FF ZČU v Plzni
_________________________________________________________________________
Roy Lichtenstein: BLACK & WHITE 1961 – 1968 / Albertina / Vídeň / 28.1.2011 – 15.5.2011 / kurátorka: Isabelle Dervaux
artalkweb.wordpress.com 